Česká kuchyně je pro nás symbolem domova a babiččina vaření. Ale co si o ní myslí lidé, kteří u nás nevyrostli? Naše národní poklady jsou pro cizince často buď veskrze pozitivním zážitkem, nebo naprostou katastrofou. Rozhoduje o tom často nejen chuť, ale i neobvyklá textura nebo historie pokrmu.
Nejhnusnější česká jídla očima cizinců: Co je děsí a co naopak milují?
Nejhůře v mezinárodním hodnocení dopadla jídla, která máme spojená s tradicí a skromností. Absolutním propadákem se stala chlebová polévka. Zatímco my v ní vidíme chytrý způsob, jak využít starý pecen, pro turisty je kombinace rozmočeného chleba, sádla a česneku neatraktivní šedou hmotou, která prakticky nemá chuť. Podobně narazila i naše oblíbená máslová pomazánka ze zakysané smetany a podmáslí, kterou si s chutí mažeme na čerstvý chleba, ale pro zbytek světa zůstává nepochopenou záležitostí.
Cizinci se také často kroutí nad houbovým kubou, který jim připadá příliš tmavý a zrnitý. Velký problém mají i se sladkými jídly, která u nás podáváme jako hlavní chod – rýžový nákyp nebo nudle s mákem jsou pro ně bizarním konceptem. A když dojde na vnitřnosti, jako jsou jelita nebo dršťková polévka, většina návštěvníků raději odchází od stolu. Samostatnou kapitolou jsou olomoucké tvarůžky. Jejich specifické aroma vyvolává u některých mezinárodních ochutnávačů doslova paniku a staly se symbolem jídla, které prý běžný člověk nepozře. Ani stálice našich jídelních lístků, jako je gulášová polévka nebo uzené maso, turisty nijak neoslnily, často kvůli konzistenci a výraznému koření.
Láska na první sousto: Čím si nás svět oblíbil?
Naštěstí máme v rukávu i esa, která dělají české kuchyni skvělé jméno. Královnou zůstává svíčková na smetaně. Tato kombinace jemné omáčky, hovězího masa a nadýchaného knedlíku s brusinkami a šlehačkou cizince naprosto okouzlila a drží se na špici oblíbenosti. Skvěle si vede také poctivá česnečka, kterou mnozí považují za nejlepší lék na kocovinu, nebo valašské halušky z bramborového těsta.
Mezi další favority patří smažený sýr, lívance, kynuté buchty nebo klasické vepřo knedlo zelo. Zajímavé je, že zatímco takový guláš nebo řízek u nás v hospodách dominují, v mezinárodním srovnání skončily až hlouběji v poli poražených. Velkou pochvalu si ale vysloužilo pečené kachní stehno s červeným zelím, které například britští cestovatelé označují za nejšťavnatější pokrm, jaký lze v Česku ochutnat.
Proč nás svět občas nechápe?
Rozporuplné přijetí českých jídel pramení především z jejich „chudinského“ původu. Pokrmy postavené na vnitřnostech, starém pečivu nebo fermentovaných surovinách vyžadují buď cvik, nebo dávku nostalgie. Pro turistu zvyklého na lehkou středomořskou kuchyni nebo pestrost asijských chutí jsou naše kombinace sladkého a slaného nebo těžké, syté omáčky zkrátka velkým soustem.
Česká kuchyně v očích cizinců není vyloženě špatná, ale je velmi polarizující. Zatímco my v ní hledáme vzpomínky na dětství, svět v ní hledá rozmanitost. Přesto si drží silnou pozici díky své poctivosti a schopnosti zasytit, jen je potřeba vědět, co si z jídelního lístku vybrat a čemu se, pokud nemáte dobrodružnou povahu, raději vyhnout.
Zdroj: CNN Prima, Refresher, Stream.cz, Centrum.cz
