Nakupujeme v dobré víře, že cena odpovídá kvalitě a složení je takové, jaké naznačuje obal. Realita v supermarketech je ale často složitější. Některé obchodní praktiky jsou na hraně zákona, jiné sází na nepozornost zákazníků. Přinášíme přehled tří nejčastějších triků, se kterými se můžete setkat při každodenním nákupu – a poradíme, jak se jim bránit.
Supermarkety a iluze výhodného nákupu
Návštěva supermarketu je pro většinu z nás rutinní záležitostí. Spoléháme na to, že obal, cena i název výrobku odpovídají skutečnosti. Právě na této důvěře však některé obchodní řetězce staví marketingové strategie, které zákazníka nenápadně poškozují. Nejde přitom o ojedinělé excesy – podobné praktiky jsou dlouhodobě sledovány nejen v Česku, ale i v zahraničí.
1. Klamavé balení a shrinkflation
Jedním z nejrozšířenějších triků je práce s obalem. Výrobky bývají baleny do krabiček či sáčků, které opticky působí větší, než jaký je jejich skutečný obsah. Zákazník má pocit, že kupuje stejné množství jako dříve, i když realita je jiná.
Zvláštní kapitolou je takzvaná shrinkflation – postupné snižování gramáže při zachování původní ceny. Výrobce nebo obchod tak zdraží produkt, aniž by musel měnit cenovku. Pokud si zákazník pravidelně nekontroluje hmotnost výrobku, změna mu snadno unikne.
2. Slevy, které ve skutečnosti slevami nejsou
Akční ceny patří k nejúčinnějším nástrojům, jak přimět zákazníky k nákupu. Častou praktikou je však krátkodobé navýšení původní ceny těsně před slevovou akcí. Následná „sleva“ pak jen vrátí cenu na běžnou úroveň, případně ji sníží minimálně.
Skutečnou hodnotu výrobku proto nejlépe odhalí cena za jednotku, tedy například za 100 gramů nebo za litr. Tento údaj musí být na cenovce uveden a umožňuje férové srovnání mezi různými značkami i velikostmi balení.
3. Šizení na složení a zavádějící názvy
Asi nejproblematičtější oblastí je samotné složení potravin. Typickým příkladem jsou sýry a mléčné výrobky, kde se místo poctivého sýra prodávají takzvané sýrové výrobky s přídavkem rostlinných tuků. Název i obal často působí téměř totožně jako u kvalitního produktu.
Informace o skutečném složení sice na obalu najdeme, ale často drobným písmem a na méně viditelném místě. Nejde přitom jen o cenu, ale i o zdraví spotřebitele. V zahraničí se opakovaně objevují případy stahování potravin z trhu kvůli kontaminaci nebo klamavému označení složení.
Dopady na spotřebitele a role kontrolních úřadů
Tyto praktiky mají společného jmenovatele: zákazník platí více za méně kvalitní výrobek. Právě proto hrají důležitou roli státní kontrolní orgány, které provádějí pravidelné kontroly a zveřejňují výsledky.
V České republice tuto roli plní zejména Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), která informuje veřejnost o nevyhovujících nebo klamavě označených potravinách. Podobné instituce fungují i v dalších zemích a jejich cílem je chránit spotřebitele před nekalými praktikami.
Jak nakupovat chytře a nenechat se nachytat
Přestože se mohou praktiky supermarketů zdát sofistikované, spotřebitel není bezbranný. Základem je věnovat pozornost etiketám, porovnávat ceny za jednotku a nenechat se zlákat pouze vzhledem obalu nebo výraznou slevovou nálepkou.
U mléčných výrobků se vyplatí sledovat, zda se skutečně jedná o sýr, nebo jen o náhražku. Dlouhodobě je také bezpečnější sázet na ověřené výrobce a značky, které mají transparentní složení. Pokud narazíte na podezřelý výrobek, má smysl obrátit se na příslušné kontrolní orgány.
Závěrem: informovanost jako nejlepší obrana
Klamavé praktiky v supermarketech nejsou výjimkou, ale součástí globálního problému. Nejlepší ochranou je informovaný a pozorný zákazník. Když víme, na co si dát pozor, dokážeme se vyhnout zbytečným výdajům a nakupovat skutečně to, co chceme a potřebujeme.
Zdroj: Medium Seznam, Contagion Live
